aktivní relaxace
Horní Rokytnice 108
512 45 obec Rokytnice nad Jizerou
Telefon: +420 603 806 187
Email: ubytovani@apartmansvadlenka.cz

Historie Rokytnice nad Jizerou

V údolích Jizery, Huťského, Černého potoka a potoka Rokytnice je položeno městecko, které se stalo oblíbeným rekreačním střediskem a jedním z nejoblíbenějších lyžařských center u nás.

Původní osídlení Rokytnice n. J. je doloženo v 16. stol. (obec založena kolem r. 1574), kdy se v údolí Huťského potoka těžilo stříbro, měď a olovo. Huťskému potoku se původně říkalo Rokytnice, podle přídavného jména rokytná, tedy voda, tekoucí mezi rokytami (vrbami). Zaznamenán je i starý evangelický název obce, jež se stala útočištěm mnoha protestantů - Kalich. Zdejší ložiska rud nechal zkoumat r. 1625 Albrecht z Valdštejna, přičemž byla odkryta celá řada dřívějších důlních prací. Povolán byl odborník z Jáchymova, Valdštejn vydal řád, ve kterém horníkům slíbil obytná stavení a možnost získání selských usedlostí za výhodných podmínek Nejvýše položeným dolem v oblasti byl „Vysoký hrad" na Kotli - ruda odtud musela být snášena do Rokytnice; za jeden dopravený centýř (61,6 kg) se roku 1630 platilo 12 krejcarů. Valdštejnova smrt ale znamenala i úpadek rokytnických dolů. Po ukončení třicetileté války byl učiněn pokus oživit vesměs zpustlé a zatopené šachty, jen málokteré z důlního zařízení totiž zůstalo v provozu. Rokytničtí těžaři žádali o státní podporu k otvírce stříbrné žíly, ale marně. Z r. 1814 se dochovaly zprávy o prohlídce dolů na kalamín (shmithsonit) a žádost o povolení dolování olověných rud. V letech 1853-1856 byla v Horní Rokytnici dokonce postavena úpravna a třídírna rud, ale projekt přinášel jen ztráty Marný byl i pokus o těžbu z r. 1909. Důležitá je i sklářská tradice. V západní části Krkonoš byl dostatek dřeva, zdejší oblast nebyla zatížena úkolem dodávat dřevo pro kutnohorské doly, jako se to dělo ve východní časti hor. Již před r. 1562 založil majitel panství Arnošt z Újezdce a Kunic v Rokytnici huť, v níž pracovala známá sklářská rodina Schürerů. Huť se ovšem také musela později za dřevem stěhovat. Rokytnická sklárna byla v provozu od r. 1574 do r. 1599.

Po třicetileté válce bylo Rokytnicko převážně protestantského vyznaní. Hejtman jilemnického panství Jiřík Hartmann z Hartenštejna v soupisu poddaných r. 1651 neměl u jediného člověka zaznamenáno, že je katolík. Misionář Kašpar Ding z tovaryšova Ježíšova pak o pár let později jen konstatoval, že se s tím prakticky nedá nic dělat. Nicméně se o to pokusil a získal i několik zarytých kacířů A tak se o sv. Janu r. 1680 rozhořel na Kotli velký oheň, který měl dokumentovat vítězství církve. Neměl to ale páter vůbec jednoduché, během mise bylo jeho rokytnické obydlí třikrát přepadeno. O protireformačních taženích se vyprávěly někdy i značně nadsazené příběhy, na druhé straně vznikala řada sekt, z nichž nejsilnější byli adamité.

Původně dřevěný protestantský kostel z r. 1598 byl nahrazen v době protireformace zděným objektem. V letech 1752-1759 byl na jeho místě postaven jednolodní pozdně barokní kostel sv. Michala podle plánů neznámého vídeňského architekta. Zařízení je klasicistní, cínová křtitelnice pochází z r. 1793. Socha sv. Jana Nepomuckého je z 18. stol. Secesní radnice s 37 m vysokou věží byla postavena r. 1903 a v sedmdesátých letech 20. století rekonstruována.

Na Rokytnicku docházelo i ke vzpourám nespokojených poddaných - např. r. 1704 při stavbě pivovaru a především v letech 1775-1776, kdy se bouřili sedláci na více místech v Čechách. Na rozdíl od jiných panství se ale němečtí obyvatelé Rokytnice nepřidali k českým povstalcům, naopak, postavili se za panského úředníka a pomáhali povstání potlačit. V červnu 1776 se lidé ozbrojili vidlemi, puškami a šavlemi a zaútočili na panský dvůr a na faru. Majitel bělidla a lesmistr je se svými lidmi odrazil a poté definitivně zjednali pořádek husaři. Vůdcové povstání byli chyceni a zemřeli v žaláři. V 18. stol se velká část obyvatel Rokytnice věnuje tkalcovství, počátkem 19. stol je však domácí práce vytlačována tovární textilní výrobou - to vede k dalším nepokojům, při kterých je 1. 12.1839 zničeno zařízení mechanické přádelny J. Grossmanna. Roku 1873 je zde založena nižší tkalcovská škola. Rozvoji průmyslu pomáhá i vybudování železniční trati Martinice v Krkonoších - Rokytnice n. J., jež byla slavnostně otevřena 7.12. 1899. Po druhé světové válce tu pokračuje textilní výroba, především ale město nabývá stále většího významu jako oblíbené sportovní a rekreační centrum.